Kde se vzalo rozhodnutí vyrazit na cestu už s osmiměsíčním miminem?

Vždycky jsme rádi a hodně cestovali, ale čas byl omezený. V naší zemi máme jednu z nejdelších rodičovských dovolených. S příchodem miminka jsme si řekli, že teď je ta vhodná doba vyrazit na delší dobu – přece nebudou holky tři nebo čtyři roky sedět doma, koukat z okna a jezdit po městě v kočárku. Takže jsme vyrazili s už dvouměsíčním miminkem.

A proč hned na tak dlouhou cestu, neměli jste nutkání to někde vyzkoušet na týden, čtrnáct dní?

Zkušenosti s kratším cestováním jsme měli a řekli jsme si když už, tak už 🙂 Pro nás je mnohem jednodušší jet na několik měsíců než na pár týdnů, jakmile si člověk zvykne na život na cestách, nechce se mu už vracet zpět do „pohodlí“ domova. S sebou jsme měli vše co k životu potřebujeme, komfort obytňáčku s kuchyňkou, topení, záchod a teplou sprchu.

Auto jsme před cestou testovali v zimních Krkonoších, Jizerkách, Rakousku a Adršpachu, to ale byla malá Krokodýlka ještě v bříšku.

A proč směřovala zrovna na pyrenejský poloostrov?

Táta Krokodýl je velmi konzervativní, ten by nejel někam, kde se s přehledem nedomluví a nevyřeší všechny případné problémy – jelikož žil pár let v Jižní Americe volba byla jasná. No a samozřejmě jsme přes zimu chtěli být s miminkem v teple.

Měli jste nějaké předchozí zkušenosti s provozem, řízením, opravami vašeho obytného auta? Přece jen je to asi trochu specifický vůz. Navíc není nejmladší.

Vše jsme se naučili za pochodu. Je to 30 let staré vozidlo , ale tyto starší auta se dělala aby něco vydržela, vše je mechanicky jasné a díly stále dostupné. Bydlík naštěstí šlape jako hodinky a manuál „Fiat Ducato jak na to“ to kdyžtak jistí 🙂 Skvělou podporu máme také od facebookové skupiny Fiat Ducato 280/290,Peugeot J5,Citroen c25 ..Obytná auta a dodávky.. Jsou tam lidi, co ty auta mají rádi a opravdu jim rozumí.

Co vlastně říkala rodina, babičky a dědečci, že jste jim vnučku po dvou měsících vzali na dalšího skoro půl roku. Navíc teď jste zase na cestě, nepletu-li se.

Část rodiny máme v Jižní Americe a vidíme se s nimi pár týdnů do roka, ale ta česká část  z toho nejdříve byla smutná a samozřejmě se také bála, jestli to zvládneme. Když ale vidí kolik máme zážitků a jak si to užíváme, jsou za nás rádi a přejí nám to, v jejich mládí něco takového bylo nemožné. Díky nám začali i více cestovat, protože, když nás chtějí vidět, přiletí třeba do Španělska. Letenky se v dnešní době dají sehnat za pár korun 🙂

Měli jste před cestou z něčeho opravdu obavu, co se třeba pak ukázalo úplně v pohodě. A naopak stalo se něco, s čím jste vůbec nepočítali?

Měli jsme obavy jak to bude s vodou, jestli nebudeme muset často do kempu kvůli praní a nabírání vody. Naštěstí, jakmile jsme přejeli hranice, tyto obavy se rozplynuly. Německo, Rakousko, Itálie, Francie, Španělsko a Portugalsko… nikde nebyl problém nabrat pitnou vodu většinou zcela zdarma. Všude jsou také k dispozici prádelny jaké znáte z amerických filmů – naložíš do bubnu, hodiš pár euro, pereš a rovnou sušíš. Měli jsme samozřejmě velké štěstí, během celé doby, co cestujeme ,se nic špatného nepřihodilo a nikdo neonemocněl.

Osvědčila se vám na cestě s malým dítětem nějaká vychytávka, něco bez čeho jste se každodenně neobešli?

Bez čeho bychom se neobešli je nosítko, potažmo šátek pro miminko – kočárek kvůli terénu nevedeme 🙂

Jak se vám to podařilo vykomunikovat v práci? Co jste vlastně dělali před cestou?

Já, jakožto fotografka na volné noze, jsem přerušila živnost a manžel, zaměstnaný ve výrobní společnosti si vzal rodičovskou dovolenou na 3 roky.

Jak jste řešili práci? Utráceli jste postupně našetřené peníze nebo jste cestou i něco vydělávali? Jestli ano, čím?

Nevyděláváme na cestě, máme pasivní příjem (např. přes Mintos) rodičovský příspěvek a s tím si v pohodě vystačíme. Člověk si musí v hlavě uvědomit, že není na dovolené, že je na cestě 🙂 Vaříme si v Bydlíku a do restaurace zajdeme zcela výjimečně např. na oslavu narozenin.

Bokem máme finanční rezervu pro nečekané události.

Jeli jste lowcost slowtravel 🙂 to byl od počátku záměr? Na kolik nakonec celá cesta vyšla?

Lowcost slowtravel je a vždy byl záměr. Nemáme žádné kalkulace, víme jen,že se měsíčně vejdeme do max. 9ti tisíc se vším všudy když hodně přijíždíme. Přesnou statistiku nám dělá aplikace a platební karta od Revolut.  V měsících, kdy jsme dobrovolničili na farmě jsme neměli prakticky žádné výdaje – funguje to tak, že výměnou za pár hodin práce dostanete jídlo a ubytování zdarma. Ta práce je  většinou tak zajímavá a naučná, že na ty hodiny ani moc nehledíme. Je to ideální pro ty, co se rádi učí nové věci, opravují, spolupracují… pokud si to chce jenom někdo odbýt, aby měl jídlo a bydlení zdarma, tak to může být celkem utrpení – i pár takových lidí jsme na farmách potkali.

Spali jste celou dobu “nadivoko”?. Byl v některém ze států problém?

Nemáme úplně rádi pojem „nadivoko“, cítíme tam takovou negativní konotaci. Představím si odpadky, ohniště, toaletní papíry –  my parkujeme a spíme mimo oficiální kampy, ale nikdy po nás nenajdete žádnou z výše uvedených věcí 🙂 Naopak, často vezmeme pytel a místo vysbíráme aby bylo po nás čistší než bylo. Existují rozdíly mezi jednotlivými zeměmi – např. Francie je velice benevolentní k wild campingu.  Místa často vyhledáváme v aplikaci Park4Night a nikdy jsme neměli problém, důležité je si přečíst předchozí recenze místa.

Co byste řekli lidem, kteří se bojí, že s tak malým miminkem je podobná cesta nebezpečná, že je to hazard?

My nechceme nikoho přesvědčovat, myslíme si, že pokud někdo dříve cestoval a chce cestovat i s miminkem, najde způsob, jak si to zařídit, takoví lidé nehazardují a vědí co můžou čekat. Pokud ale někdo chápe cestování s malým dítětem jako hazard, má k tomu své důvody a v tom případě ani nemá cenu jej přesvědčovat o opaku. Zkrátka každý by měl dělat jen to, na co se cítí a co je mu pohodlné.

Máte pocit, že takhle na cestě je miminko odolnější vůči vnějším vlivům než kdyby bylo doma? Plakala malá Krokodýlka na cestě nějak moc?

Vůbec nebylo cílem dítě dělat nějak odolnější vůči vnějším vlivům , ale teď vidíme, že si s nimi dokáže velice snadno poradit  – rychle si zvyká na nové prostředí a lidi, je hodně společenská, ničeho se nebojí. Brečí když ji něco trápí, zatím moc nemluví, tak jak by to jinak vyjádřila 🙂

Co si myslíte, že si vaše dcerka z takového výletu odnese? Spousta lidí tvrdí, že si stejně nebude nic pamatovat?

Nebude si určitě pamatoval jednotlivá místa, která jsme navštívili, ale jistě jí to svým způsobem celkově ovlivňuje a formuje. Trávíme většinu času společně jako rodina, podnikáme výlety, hrajeme si, smějeme se, občas brečíme. Budujeme si silná pouta a to se jen tak nezapomíná. Další pozitivum je lingvistika –  už jen to, že v roce dokázala automaticky „přecvakávat“ pozdravy  do řeči podle zemí, kde jsme se zrovna nacházeli, je úžasné. Nemá problém v jiném prostředí, s různými lidmi,…

Jak se vám na cestě dařilo dodržovat režim pro miminko. Spala dcerka v sedačce, při jízdě autem nebo jste zastavovali na spaní?

Malá není na cestě kvůli nám, ale my díky ní 🙂 Přejezdy děláme výhradně na její spánek, jinak se v sedačce nudí a cesta je náročná. Jedeme jen když spí nebo když ji to baví, když se probere nebo se začne nudit, zastavíme, třeba i přespíme a jedeme dál další den, někdy zůstaneme na místě i více dní, když se nám tam zalíbí. Objevili jsme tak mnoho krásných, ale neznámých míst.  To je výhoda slowtravelingu, nikam nepospícháme, můžeme tedy podřizovat harmonogram a trasu tomu, jaká je situace.

Facebook: Krokodýlí banda na cestách

Web:  http://krokodylibanda.wz.cz