Letos po 4 letech opět utíkáme před zimou na jih. Tento foto příspěvek je spíš výtažkem s facebookových příspěvků (na víc se aktuálně nezmůžu), které jsme dávali po cestě. Bude to alespoň pěkně po kupě.
Před Španělskem jsme ještě stihli pár zastávek ve Francii. Ono jet 1000 km po kruháčích na jeden zátah, z toho by se jeden zbláznil. Mýtné na dálnicích stojí nekřesťanské peníze, tak jsme to alespoň proložili…
První návštěva byl Palais ideal du facteur cheval..futuristická stavba z přelomu 19/20 století postavená pošťákem, který ho vystavil z kamenů, které každý den našel, když se vracel domů z práce..
Bohužel vstupné se zdálo být dost vysoké, na to, že bychom tam strávili max. 30 minut a vytáhli za 2 asi 25 euro, rozhodli jsme se, že peníze raději investujeme jinde..
I tak zastávka ale za to stála..
Asi 3.den na cestě jsme už byli kousek od hranic se Španělskem, konkrétně na hradě v Carcassonne. V podstatě jsme tam “oslavili” Vánoce, respektive strávili, protože my Vánoce nějak moc neprožíváme.
Previous
Next
Na noc jsme zajeli do vinných a zemědělských oblastí za Carcassone, kde jsme si dopřáli první otužovačku.
Všichni ted pořád hudrují s tím WimHofem..no musím se přiznat, že když jsem poprvé smočila prstíčky v té 5stupnové vodě, a cítila jak se ten led zabodává jako malé žiletky, moc jsem si nevěřila. Vlastně vůbec..spíš jsem se cítila v ohrožení na životě, při představě, že bych tam měla vlézt celá.
Realita byla ale taková, že jsem se 5 dní nemyla a moje hlava už nebyla daleko od vzhledu rákosníčka. Tohle byla asi právě ta jediná motivace, která mě nakonec donutila se do té vody ponořit nakonec celá. Byla to sice víc než 30minutová anabáze na několik pokusů, ale fakt jsem to dala!
Upřímně otužování, je pro mě motivace jenom takhle na cestě. Člověk sfoukne víc much jednou ranou..v první řadě se umyje, posílí imunitu a cití se po tom mnohem lépe. Přiznám se, že doma jsem na to moc pohodlná.
Previous
Next
První zastávka ve Španělsku nás vedla k menhirům..kousek od vesničky Espolla, jsme v noci dojeli mezi olivovníky.
Nikde ani noha. Po tmě vylezeme ven z auta se rozkoukat, kde to vůbec jsme..spíš se podívat na to neuvěřitelné nebe. Zrovna byl nov a světelný šum města na míle daleko..větší nádheru na přivítanou ve Španělsku jsme si přát nemohli..
Druhý den jsme se šli projít směrem na menhiry a poprvé si vychutnali sluníčko a možnost procházet se jen tak v mikině..
Previous
Next
Nejlepší na té procházce kolem menhir bylo, že jsme byli po dlouhé době v přírodě daleko od civilizace a celou dobu jsme šli úplně sami..nikde nikdo..jen my a magická příroda.
V momentě, když jsme vstoupili na jeden menhir se naprosto šíleně rozfoukalo, až jsme se zalekli, jestli jsme snad nerozzlobili zdejší bohy
Ale asi to nebylo tak strašné, protože od té doby nám ve Španělsku nefoukalo skoro vůbec a to ani na pobřeží, kde bývalo hodně časté a hodně silné..
Previous
Next
Další španělská zastávka nás opět táhla k vodě. Poblíž se měly totiž nacházet první teplé prameny FontCalda. Říkám teplé záměrně, protože horké rozhodně nebyly. Voda měla tak 20 stupnu, což bylo ale oproti předešlých 5 jako kafíčko..
Příjezd už ale nebyl něco, co byste si přáli zažít v noci po tmě na neznámém místě. Zase ta potvora gps. Klasická situace..člověk přijíždí po celodenním přejezdu už tak dost unavený a chce dojet na místo. Svěří se té paní z mapy.cz, která říká, že cesta vede tudy. Je tma jak v pytli a protože paní z mapy.cz říká, že za 7km budete v cíli, říkáte si, že už to nějak dáte. Pak to teprve začne. Serpentíny se zatáčkama do kterých člověk musí couvat, aby projel ostrou zatáčku a nespadl z útesu, který díkybohu kvůli tmě nevidí. Silnice úzká, kameny ze skály popadané. Asi 15 fakt šílených zatáček a to ještě nevíte, jestli vás v cíli fakt něco čeká. Už ted totiž víte, že není cesty zpět, protože obrátit se fakt nejde..
Nějakým zázrakem jsme to dali, možná proto, že dole byl klášter a stáli tak při nás všichni svatí..kdo ví 🙂
Každopádně jsme dojeli až dolů a zaparkovali na obřím parkovišti u krásného klášteru.
Nějak nám hlavou vrtalo, jak tam dostali ty bagry, co stály vedle a jak tam navezli ten stavební materiál. Ráno, když k nám přijel domíchávač ze spodní cesty, nám to došlo. Z druhé strany vedla mnohem snadnější cesta a my pitomci zase zvolili večerní dobrodrůžo..
No nic, alespon jsme se hezky prošli a trochu jim znesvětili tu jejich vodu (samozřejmě ekomýdlem, tak to snad prominou:)
Previous
Next
V noci jse přespali kdesi v kopcích a už se těšili dolů za sluníčkem. V noci totiž mrzlo. Do toho nám nešli data a nefungovalo připojení a baterka v autě kvůli několika zamračeným dnům se také netvářila příliš pozitivně..
Další den jsme se rozhodli obětovat spaní v kempu a dobýt co šlo. Kemp přišel sice dřív, než jsme čekali, ale co se dá dělat. Elektřina je třeba. V horách nás ani nestál tolik, co na pobřeží, alespoň jsme i vyprali a dali si teplou sprchu, což je na cestě opravdový luxus..
U Mojacaru jsme si konečně nahřáli své šunčičky, co to šlo..a to jsme ještě netušili co nás teprve čeká na Nový rok
Na Silvestra jsme měli ten nejkrásnější západ slunce, jaký jsme dlouho neviděli. Na to, že celý den bylo zataženo, tak na závěr se to pěkně roztrhalo. V ten moment jsme my “oslavili” Silvestra. Usnuli jsme asi v 9 hodin a docela se divím, že nás nevzbudily žádné ohňostroje. Takže ani nevíme, jestli nějaké byly.. Za to jsme se perfektně vyspali a nový rok nás přivítal počasím, které nás až zaskočilo..
Došlo totiž až na plavky 
Previous
Next
1.1. na sluníčku 40stupnu..pravda trvalo to krátce a ani jsem to nestihla zaznamenat, ale věřím, že 38 vás i tak přesvědčí, že bylo fakt teplo Dokonce i včely měly na pilno 
Takže, doufám, že platí, jak na nový, tak po celý 
Na nový rok nás hned čekalo zařizování. Zamířili jsme proto do Malagy, kde jsme plánovali vyřešit naše drobné bolístky.
A to sice; sehnat data,protože naše původní od Dragonnetu z Čech jaksi neměli roaming a chyba byla v simce, dále rozměnit 500 eurovku, kterou Štěpi vyfasoval jako černého Petra ve směnárně a zkusit zjistit možnost výměny baterie do mého počítače.
Největší srandu jsme si “užili” s 500 eurovkou, kterou nám nechtěli vzít ve 2 různých bankách a požadovali doklad, odkud ji máme. Směnili mi akorát 100 euro a chtěli k tomu pas. Nakonec jsme k našemu překvapení uspěli v Carrefouru, kde jsme ji vytáhli s tím, že to zkusíme při platbě našeho 17eurového nákupu.
Po hučivé noci u Carrefouru v Malaze jsme se konečně odebrali do nám již známých míst a to sice směrem na El Chorro, kde jsme zakempili na den mezi olivovníky.
Byla ale dost zima a táhli se mraky a my potřebovali sluníčko kvůli soláru, tak jsme zvedli kotvi hned druhý den směrem na termály v Alhama de Granada..
Zatím jsme z velké části navštěvovali již známá místa. Je super mít záchytné body u kterých víme, co kde je a jak funguje. Už se ale těšíme na pořádnou objevovačku..a že je pořád co objevovat
V Alhamě jsme měli smůlu i štěstí v jednom. Smůla byla, že termály byly nonstop narvané klany latinoameričanů, takže jsme se vměstnali mezi dav jen na chvilku, a že v noci mrzlo, za to ve dne krásně svítilo a tak jsme mohli dobít elektřinu, což se šiklo
Po pár zmrzlých nocí v Alhamě jsme se rozhodli, že potřebujeme nejen sluníčko, ale také teplo..
Dostali jsme zprávu od Krokodýlí bandy, že jsou v Mijas, tak jsme zamířili za nimi. V Mijas jsme byli poprvé a byli jsme naprosto uchváceni. Rozhodně jsme tam nebyli naposled!
Bohužel nemáme ani žádnou společnou fotku s Krokodýlí bandou, nebot jsme se hned první večer pěkně zlískali a druhý den si lízali rány.
Každopádně, Mijas doporučujeme všemi deseti. Nám to moc připomínalo Marocký Chefchauen s tím rozdílem, že nikdo nic netlačí
Previous
Next
Po dvou dnech v Mijas, jsme ucítili potřebu našeho asociálního já se vzdálit do ústraní a naše autíčko pocítilo potřebu dobít štávu na slunku, nebot v Mijas bylo hodně stromů které bránili soláru..
Vyrazili jsme tak na pobřeží. Místo jsme našli kousek před Gibraltarem. Zůstali jsme skoro 4 noci. Bylo to zrovna kolem úplňku a oba jsme si tam zažili celkem silné stavy, takže bylo moudré, že jsme se uchýlili do ústraní
Ke konci našeho pobytu jsme zjistili 2 menší problémky.
Štěpiho kolo bylo nabourané, když jsme couvali před týdnem a zastavila nás větev olivovníku v ElChorru a bylo tak nepojízdné a nakonec jsme zjistili, že nám poměrně předčasně došel plyn.
No nic, zase je co řešit
Previous
Next
S plynem to vypadalo ze začátku ne příliš optimisticky.
Náš prvotní plán byl, koupit španělskou láhev. Jenže to se brzy ukázalo, jako nelehký úkol. Nedala se jen tak koupit na benzínce.
Na konec jsme se rozhodli, že zkusíme zajet na benzínku s LPG a zkusíme tam natankovat LPG přes redukci.
Na Repsolce jsem raději rovnou zašla pro pomoc. Dělali jsme to poprvé v životě a tak úplně by se to dělat ani nemělo. Dokonce i pán z benzínky ze začátku vypadal neústupně, když tvrdil něco o Policii a že je to zakázané.
Nakonec, ale vyměkl,když pochopil naši zoufalou situaci, vzal ještě nějakou další přípojku a pustil nám tam LPG.
Juchhuu..ani to tak nebolelo a hlavně nás to vyšlo mnohem levněji a méně řešení než se španělskou lahví
Cesta za plynem nás dovedla do příjemné oblastí Los Barrios, měli jsme tu přesně 2 dny. Za 2 dny jsme totiž museli vyzvednout kolo z cykloservisu.
Maličko jsme zkroutili Štěpimu kolo větví olivovníku při couvání. Ve zdejším cykloservise sice jako všude neuměli ani tuk anglicky, za to nám kolečko opravili za 15 euro a jezdí zase jako nové
Z Los Barrios jsme zamířili do Tarify, bohužel jsme vybrali poněkud nešťastně místo na spaní, neb na nás bylo až moc hlučné, takže jsme se hned ráno pakovali.
Nicméně cestou jsme narazili na toto monstrum. Neuvěřitelně dlouhý semiintegráč podle vzhledu z 90 let měřící snad 10 metrů na délku 
Těsně před tím než se měla přehnat Gloria, jsme ještě využili zbytků sluníčka na pláži, což pomohlo dobýt naše těla před týdnem dešťů..Zahara de los Atunes jakožto doura děr se pro to jevila jako ideální
Od minulého víkendu se počasí začalo solidně kazit a protože sledujeme počasí a snažíme se být neustále v co nejlepším počasí, najednou jsme zjistili, že není moc úniku. Respektive úniku za sluníčkem. Po celý týden měla být celá Andalusie v mraku a na pobřeží měla řádit Gloria, což jsme ještě ani netušili.
Nejmilosrdnější se jevilo vnitrozemí. Zamířili jsme tedy tam. Kousek za Sevillou jsme objevily stellplatze, který byl celý zdarma elektřina, teplá sprcha, wc, a voda..neuvěřitelné..
Byl to tam sice samý německý důchodce v plastové leštěnce a my mezi nimi působili dost nepatřičně, nicméně jsme 3 dny byli zadarmo připíchlí na elektřinu v době když venku bylo nevlídno a to se počítá
Jediné omezení na stellplatzu bylo, že tam mohl člověk zůstat maximálně 72 hodin a nesměl si vyndat ven židličky, což v tom hnusu stejně nešlo
Stellplatze byl sice v městečku La Puebla de Cazalla, kde nebylo vůbec ale vůbec nic zajímavého a bylo to docela hlučné, protože to bylo poblíž dálnice, ale to se dalo přežít
Po tom co jsme do plna dobyli baterky, čekalo nás ještě 2-3 dny zamračené dny. Vydali jsme se proto do Alhamy de Granady, do termálů.
Bylo tam o dost méně lidí, jak posledně a navíc jsme se tam opět potkali s krokodýlí bandou..
Večer jsme se k nim přidali na tapas do zdejší putiky a večer se opět až moc vydařil a my opět nemáme žádná fota
Krokodýli nám doporučili El Torcas de Antequera, kam jsme se vydali následující den. Čekali jsme sice hodně dlouho na sluníčko, ale nakonec se dočkali a užili se parádní vyhlídky na gigantické vápencové útvary..
Previous
Next
Po tom, co jsme vymrzli v Antequeře bylo na čase zahájit ústup do teplých krajů, neb počasí se začalo vyjasňovat..vydali jsme se do Mijas..
V Mijas vládli vskutku letní teploty..byli jsme až zaskočeni! Takové teplo jsme neměli před 4 lety snad ani na Sahaře touhle dobou!
V Mijas jsme se opět potkali s Krokodýlí bandičkou, která si Mijas oblíbila hlavně pro super lezecké zázemí..
V Mijas jsou fakt úzké uličky, že i nám často tuhnul úsměv na tváři při zjištění kudy, že nás to slečna z Mapy.cz vede..kupodivu jsme to vždy nějak projeli a nestalo se nám, to co před 4 lety, kdy jsme se zašprajcli v úzkých uličkách Granady..Není divu, že v Mijas jako taxi používají oslíky nebo koňské povozy..
Oslíčci byli ustájeni kousek od horolezců..
V Mijas jsme zažili opět 2 intenzivní dny, načež jsme ucítili volání klidu a moře..vyrazili jsme tak na naše oblíbené místečko před Gibraltarem, kde jsme si před 2 týdny zažívali za úplňku trochu psychostavy Cyklus se jakoby uzavřel..teda doufám
Je to šílené, jsme na cestě měsíc a půl a teprve až po 6 týdnech jsme začali mít pocit, že už jsme v tom správném flow a definitivně odpojeni od hypnozy systému..6nedělí má asi něco do sebe
Nejhorší na tom je, že za 2 týdny budeme muset zdvihat kotvi směr ČR, což je poměrně stresující představa..
Náš oblíbený flek nás nezklamal..strávili jsme tam krásných 6 dní za neuvěřitelně letních teplot, kdy přes poledne na sluníčku bylo šílených 50 stupnů..
Využili jsme toho naplno a udělali ze sebe solární panely jak se patří! Kdo ví, jestli takové počasí nezažijeme zase až někdy v červnu..Je třeba si nabrat sluníčko do zásoby, co jen to jde
Když sluníčko začalo po 6 dnech slábnout a my ucítili opět volání po akci a objevování nových míst, vyrazili jsme směrem na bílé vesničky ve vnitrozemí.
Cestou jsme byli ale uchváceni obrovským množstvím orlů
Zastavili jsme u cesty a asi 15 minut s otevřenou pusou pozorovali toto úžasné představení!
Více jak stovka orlů na jednom místě. Různě poletující, občas přistávající a vzlétající z hnízda, dost často i jen pár metrů od nás.
Viděla jsem orli v Colcacanynonu v Peru, tohle bylo ale úplně něco jiného..
Možná právě díky té dávce nečekanosti a díky tomu, že jsme tam byli jen my a ti obří ptáci..
Další vesnička Zahara de la sierra mi připomněla moje léta na paraglidu. Poblíž jsme totiž jezdívali létat na padácích, to se psal ale rok léta páně 2009.
Původně jsme chtěli u Zahary přespat, ale vítr bylo takový, že jsme se rozhodli pokračovat dál do Olvery a dobře jsme udělali!
Previous
Next
Olveru jsme si prošmejdili, co to šlo a dokonce i na kole..
Kousek od Olvery vede totiž krásná via verde, jak se říká zdejším cyklostezkám v přírodě..a světe div se, i my lenoši líný se na ní vydali
A rovnou 30km..po měsíci flákání se mega výkon!
Vzhledem k tomu, že jsme byli blízko free stellplatzu, rozhodli jsme se opět využít elektřiny zdarma.
Opět byla místa narvaná k prasknutí, že jsme se první noc ani nemohli napíchnout. Všude to byl opět samý Němec, Angličan či Holanďan v autech za miliony a my.
Ráno nás zaskočila policie, načež jsme zjistili, že několik těch aut už tam stojí mnohem déle než 72 hodin, což je povolený limit, a dost to tam řešili. Nakonec museli sklopit uši a vyklidit prostor a my se tak mohli připíchnout na elektřinu
Po tom, co jsme dobili, vydali jsme se do Rondy. Bohužel krkolomný příjezd do Rondy a hledání místa kolem bylo stejně šílené jako před 4 lety, tak jsme ani neměli moc náladu na prolézání jejich uliček a raději zamířili do pomerančových hájů u El Chorra a spokojili se alepson s vyhlídkou na Rondu
Previous
Next
Z Andalusie už jsme mířili na sever, hledali jsme nějaké úplně nejvíc opuštěné místo, kde bychom byli pár dní úúúplně sami..už jsme tomu moc nevěřili..
Nakonec se na nás štěstí přeci jen usmálo. Nepomohla aplikace, ale intuice Aplikace nás sice nasměrovala správný směrem, ale místečko jsme si už našli podle čuchu sami a byli jsme uchváceni..
Rozhled kolem dokola, kolem kdysi meandrující řeka, která byla bohužel vyschlá, ve skalách byli jediní obyvatelé a to sice parta králíků, která spolu každé ráno a večer komunikovala ..Přesně to, co jsme pořebovali..
Není divu, že právě na tomhle místě nám došlo spoooustu věcí
Previous
Next
Po tom, co došlo k našemu téměř znovuzrození a načerpali jsme síly v zemi nikoho, přesunuli jsme se směrem do civilizace zase o trochu výš a to sice do Tarragony podívat se na místní hostický akvadukt..
Místo to bylo sice moc zajímavé, ale hučící civilizace města hned vedle byla dost rušná. Zjistili jsme, že po takové době strávené v klidu uprostřed přírody bude pro nás město velká zatěžkávací zkouška. Co se dá dělat. Snad jen abychom zase zalezli někde do jeskyně 
Previous
Next
V Barceloně jsme se původně chtěli podívat i na zdejší karneval, ale jak jsem psala, zjistili jsme, že nám “civilizace města” nedělá zrovna dvakrát dobře, proto jsme zkrátili plánovaný asi 5denní pobyt v Barceloně na pouhé dva dny a šli navštívit pouze ParkGuell, který nás lákal už kdysi.
Stálo to za to! Vstupné vyšlo asi na 10euro na osobu, což je celkem stravitelné a Gaudího dilo je opravdu ohromující!
Mimochodem, Gaudí byl fakt týpek. Jediné co po něm po smrti zbylo, byl ručník, pero, notes, příbor, miska, hrnek, bible..tot vše. Umřel tak, že ho přejela tramvaj a v nemocnici si dlouho mysleli, že je to nějaký bezdomovec..
Previous
Next
Czech
Arabic
Chinese (Simplified)
Dutch
English
French
German
Italian
Portuguese
Russian
Spanish